Po příjezdu na kopec trvá asi 20 minut postavení křídla, nastavení přístrojů a nasoukání se do postroje. Protože nemáme motor, následuje vyčkávání na příznivý vývoj počasí "čekáme na správný vítr". Ke startu potřebujeme mírný vítr zepředu nebo alespoň bezvětří. Samotný start probíhá tak, že se rozběhneme z dostatečně strmého kopce, abychom překročili minimální rychlost křídla.  I když start vypadá jako skok, ve skutečnosti nikam neskáčeme, ale křídlo nás po dosažení dostatečné rychlosti samo zvedne. Po odstartování zvýšíme rychlost na hodnotu nejlepšího klouzání a letíme k nejbližšímu stoupavému proudu. Po nalétnutí stoupavého proudu zpomalíme a začneme kroužit. Ve stoupavém proudu kroužíme do dosažení potřebné výšky kolem 2000 metrů nad mořem. Následuje takzvaný přeskok. Zvýšíme rychlost a kloužeme směrem na trať. Po nalezení dalšího stoupavého proudu se vše opakuje až do cíle. Na přistání se přibližujeme okolo 40km/h. Ve výšce několika metrů začneme podrovnávat, čímž klesá i dopředná rychlost. Při poklesu rychlosti na pádovou následuje rázné odtlačení. Křídlo se nakloní skoro kolmo dozadu a celou plochou brzdí. Nakonec stačí dát nohy na zem, jako když vstáváte z postele. Je to hodně podobné způsobu jakým přistávají ptáci. Mnozí lidé se mě ptají, jak se tak dlouho za tu hrazdu udržím? Já se za hrazdu nedržím, ale pouze pomocí ní řídím. Ve skutečnosti jsem na křídle zavěšen v leže na břiše ve speciálním postroji. Taky sebou vozím záchranný padák pro případ nepředvídaných okolností. Dále máme základní letové přístroje sdružené většinou do jednoho moderního přístroje, ve kterém máme výškoměr, variometr, kompas, gps navigaci, optimalizátor letu, termální asistent a další.